Překlady Janský

Jakkoliv to zní prozaicky, překládám zejména proto, abych se uživil.

Vystudoval jsem ekonomii, avšak po stážové zkušenosti u jedné přední konzultantské firmy jsem došel k závěru, že do této části trhu mě neláká nastoupit. Nabízené mzdy byly jistě dobré, avšak pracovní tempo a filozofie byly (alespoň z mého pohledu) poněkud absurdní a nebylo zcela jasné, jakou přesně smysluplnou hodnotu tato horečnatá práce vytváří, mimo to, že již tak výnosný klient bude díky práci konzultanta ještě o 0,1% výnosnější.

Zajímala mě také věda a výzkum, avšak mám jisté pochybnosti ohledně „možností finančního růstu“ jak ve vědě obecně, tak konkrétně v české vědě. Nadto, jakkoliv je mi vědecký styl myšlení blízký a vědců si vážím, přesto si nejsem jist, zda bych měl trpělivost na to, živit se touto prací dlouhodobě.

Překládání pro mě tedy nebylo „životním snem“ ani nějak zvlášť plánovanou kariérou; nicméně představovalo způsob, kterým mohu použít dovednosti, které již mám (tzn. angličtinu a jisté zkušenosti s překlady) ke své obživě, a zároveň si prací v živnostensky organizovaném oboru zachovat míru nezávislosti a možnosti rozhodovat o obsahu vlastní práce, kterou bych jako zaměstnanec (v ekonomii nebo jinde) nejspíše neměl.

Mnozí tvrdí, že živnost je „těžší“ než zaměstnání, a možná z určitého úhlu pohledu tomu tak je; mě osobně na tomto způsobu práce baví (kromě zmíněné volnosti) to, že zda a jak moc vydělám je velmi „přímo“ vztaženo k tomu, jakou práci já konkrétně pro klienta odvedu. Pracuji-li dobrým tempem, bude můj čas honorován relativně dobře; pracuji-li pomalu či neefektivně, pak relativně špatně. Poskytnu-li dobré služby, dá se očekávat, že klientů přibude a vydělám více; zatímco ti, kteří poskytují služby horší, se zpravidla dlouhodobě neudrží v činnosti.

Takto tedy vnímám svou práci z obchodního a procesního hlediska; možná to není romantické ani to nepředstavuje „vyšší poslání“, nicméně to, že se stále nachází klienti, kteří jsou ochotni mi za mé dovednosti a snahu platit, je kontinuální validací toho, že práce, kterou dělám, má pro své příjemce smysl. A to není, zejména v industrializované ekonomice organizované do složitých struktur a někdy nepřehledně velkých korporací, málo.

Čeština proto, že jsem se do ní narodil; angličtina proto, že ji z cizích jazyků umím nejlépe.

Kromě angličtiny hovořím ještě francouzsky (aktivně konverzačně, pasivně přečtu většinu textů) a německy (maturita za jedna; ale má víceméně nepoužívaná znalost obsáhlé gramatiky, které je v němčině potřeba na sestavení byť i bazální věty, je poněkud zarezlá – základně se ale domluvím).

Díky studiu na mezinárodně žádané vysoké škole mohu říci, že pasivně rozumím slovensky (v mé generaci již toto není samozřejmost, jakkoliv to těm, kteří pamatují Československo, přijde nepřirozené).

Narodil jsem se ve Strakonicích, okresním městě na jihu Čech, v rodině lékařů. Střední školu jsem studoval v Plzni, vysokou školu v Praze.

Nyní žiji na venkově ve středních Čechách. (Sídlo živnosti mám z administrativních důvodů v Plzni.)

• Dobře odvedená práce
• Dostat zaplaceno za dobře odvedenou práci
• Moci pomoci, zvláště, mohu-li při tom využít svých znalostí a dovedností; ještě více, pokud o mou pomoc dotyčný stál nebo dokonce žádal

• Ceny občerstvení v kině
• Krátká výdrž baterií v digitálních zařízeních
• To, že pro mé klienty je relativně těžké posoudit úroveň mé práce – mizerný překlad pozná leckdo, avšak kdo má dostatečné jazykové znalosti k rozpoznání dobrého překladu od průměrného, ten mě nejspíše nepotřebuje, jelikož si překlad může napsat sám

• Zájmu o poznání a učení se
• Lidí, kteří si váží ostatních
• Lidí a podniků, které se snaží poskytovat klientům hodnotu odpovídající vynaloženým penězům, spíše než činit nerealistické sliby ve snaze pouze „přesunout“ hodnotu (peníze) od klienta k sobě bez přiměřené protihodnoty